Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesty severu: Den třicet dva – Vinařská oblast u Kelowny, příjezd do Vancouveru

1. 11. 2009
Cesty severu: Den třicet dva – Vinařská oblast u Kelowny, příjezd do Vancouveru

Dobré ráno Kelowno :o) Tady v tom altánku jsme strávili noc

Ostré sluneční paprsky nás tahají ze spacáků. Je teplo a krásně, na obloze ani mráček. Probouzíme se pod pergolou u zavřeného odpočívadla na břehu jezera Okanagan. Na protějším břehSnídaně v autě u se rozkládá Kelowna. Užíváme si sluníčka, snídáme, vyhříváme se. Chlapík, co jde právě kolem a venčí pejska se ptá zvědavě, jestli jsme spali venku. A viděli jste medvěda?, vyzvídá. Prý tu teď běhá kolem. Lukášovi ztuhnul úsměv, ještě, že to nevěděl, když šel spát, to by se moc nevyspal. No, není se čemu divit, Kelowna znamená indiánsky medvěd.

Přesouváme se do města. Sluníčko vidíme po několika dnech. Zase jsme se vrátili ze zimy do podzimu a teď nám to připadá spíš jako babí léto. Kelownparádní počasí, pěkné bydlení, teplo a hory nedaleko. Tto je sympatická Kelowna a působí sympatickým dojmem přímořského letoviska. Je to jedna z nejteplejších oblastí Kanady, pěstuje se tady víno, jablka, meruňky, broskve. Ideální místo pro útěk před zimou. Uvidíme, možná se sem ještě vrátíme. Procházíme probouzející se centrum. Lidi po Halloweenu vyspávají dlouho, potkáváme zmalované flamengy potácející se z párty z předchozího večera. Užíváme si sílu sluníčla v nedalekém parku u jezera. Stromy mají ještěObrazek listy a jsou krásně zbarvené. Kupujeme v supermarketu jídlo a jdeme na oběd do parku. Nemá to chybu. Škoda, že takové počasí nebylo i v horách.
Přesouváme se autem přes jezero po mostě, který je do oblouku. Na doporučení se vydáváme na pahorek nad městem na ochutnávku vína. Ve stráních je plno upravených vinic a mnoho různých vinařství menších či větších. Ukazatel nás Vinohrad Mission Hill. Stylová vinice. Ale na malé Moravské sklípky do nemá...navede až k Mission Hill. Vítá nás honosné rodinné vinařství. Vše upravené, ušlechtilé stromy podél cesty. Vcházíme půlkulatou bránou se znakem firmy. Moderní budova, kostel, zvonice právě odbíjí čtvrt. Výhled na jezero přes sluncem zalité vinice je úžasný, procházíme se po promenádě s posezením. Stylový komplex působí luxusně, ale má svého ducha, zapadá do krajiny od jezera se pozvolna zvedajících strání. Vcházíme velkými dveřmi ze dřeva do budovy. Na záchodechVinohrad v Kelowne ( Mission Hill ) - vinice zalité sluncem nad jezerem Okanagan hraje Mozart, takže si při sezení na míse připadám najednou nějak kulturně :)) Obchod s víny je zároveň ochutnávací sklípek. Za stylovým barem nám nalévá sympatická Polka, cizí přízvuk je u ní znát i po 30 letech pobytu v Kanadě. Příjemně si povídáme o cestování i o víně a mezi vším nám vždy dolije další vzorek: Chardonay, Pinot Blanc, Sauvignon, ledové víno a další. vinohrad pojatý trochu jinak než na moravě. Monumentální vstupMoc nám to chutnalo, i když jsme u posledního vína už nepoznali rozdíl mezi tím prvním, ale hezky se to poslouchalo. Každý jsme si koupili láhev se svým favoritem, mě nejvíc chutnalo Ledové, ale to mi bohuže Lukáš za 50 dolarů nepovolil. Spokojil jsem se s Chardonay a příjemně naladěni opouštíme vinařství Mission Hill. Najednou si připadám nějak víc kulturně :)
S hezkým dojmem opouštíme Kelownu a dlouho stoupáme přes průsmyk. Nějakých sto kilometrů se houpeme ve výšce 1000 metrů. Silnici lemují cedule, že se nacházíme v horské oblasti a počasí se může rychle měnit nebo že příští servis je 111 km, nezastavujte – lavinová Vancouver skoro na dohled . První cedule s nápisem našeho cíleoblast apod. Krajina se rychle mění, znova se objevuje sníh, míjíme pastviny s koňmi a krávami, malé kopečky se vlní podél dálnice, Lukášovi připomínají Berounsko. Odbočujeme na Vancouver, přichází klesání. Zelené oblé kopce různých tvarů, pak zase ostré štíty. S údivem sledujeme měnící se krajinu kolem. Jsme asi 100 km před naším cílem u Chilliwaku. Tady bydlí známá, kterou jsem potkal na podzim v letadle při cestě z Čech. Napsali jsme si a na příští týden nás pozvala na večeři, teď má chřipku. Lidi jsou tady úžasně vstřícní a přátelští. Snad nás podobné uvítání bude čekat i ve Vancouveru. Doprava silně houstne, tři pruhy aut se šinou k metropoli. Dopředu jsme si našli hostel v centru a rezervovali pokoj. Jsme v očekávání. Náš cíl se blíží.

WELCOME TO VANCOUVER.

Noční Vancouver (obr. z ebu)

Jsme tady. Trochu jsme si zajeli, ale hostel na Main.St.jsme našli snadno. Bydlíme v malém jednoduchém pokojíku. Všechny věci za půl roku bydlení na yukonu včetně kol jsme z plného auta museli vyskládat na pokoj. Koulím očima, když běžím po páté do schodů, jak se to mohlo do toho auta vejít. Auto parkujeme dovedlejší ulice, tak snad ho tam zítra najdeme. Po vybalení děláme večeři, připíjíme si vínem, že jsme zvládli cestu po Severní Americe od Aljašky přes Yukon a Severní teritoria, Albertu i Britskou Kolumbii jsme najeli 12.600 km. Zvládli jsme to. Hurá. Teď jdeme na obhlídku okolí do víru velkoměsta
Plánujeme týden zůstat ve Vancouveru a podle situace, jestli najdeme práci a bydlení zůstaneme nebo se přesuneme jinam. Dál budeme zkoušet Kelownu a Nelson, sympatická města blízko hor. Tak uvidíme. Tímto se pomalu loučíme se seriálem Cesty severu. Všechny články najdete ZDE. Těšte se na VANCOUVER.
Držte nám palce. Z Vancoueru zdraví Honza, Lukáš a Oli

 

 

vidím budoucnost v duhových barvách