Cesty Severu : Den dvacátý pátý- Edmonton - do víru velkoměsta
25. den Edmonton, ve víru velkoměsta
Ráno jedeme fotit sluncem nasvícené mrakodrapy v centru Edmontonu. Jako všechna centra moderních měst, nežije se v nich, jen pracuje, samé kanceláře.. Je vidět i velký hotel, pyramidy botanky – tam musíme, v duchu si říkám..Kocháme se velikány na druhé straně údolí, za řekou..
Dopoledne se svezeme s Aninou k parlamentu, který je možno si plohlédnout a projít. Není sice pracovní den, tak se o ničem nerokuje, ale přesto je otevřeno. Mladá slečna, původem z Ruska? Možná.. Nám dělá příjemnou společnici a vykládá o stavbě, zachované ve stavu téměř stejném, jak jí v letech 1907-12 postavili. Mramor vozili opravdu z veliké dálky. Byla jsem kdysi na prohlídce Londýnského parlamentu, systém zde je trochu podobný. Není se čemu divit, Kanadě dodnes „velí“ britská kralovna. Po prohlídce jsme s Lukym zkoušeli všelijaké kostýmy, na které si Anglie, se smyslem pro tradici, potrpí. Byla to legrace.
Odpoledne nás čeká Edmonton mall, největší nákupní centrum na světě. Lukášovi se lesknou očička, tak vyrážíme. Annina nás doprovází, abychom nevynechali všechny zajímavosti tohoto kolosu a nezabloudili. Autoři mysleli téměř na všechno. Nejen, že se tu nakupuje, ale je tu i spousta radovánek a způsobů, jak utlouct volný čas, nepočítaně! Bazén s tobogány a mořskými vlnami na cachtání, ledová plocha na bruslení tréningy a nejrůznější soutěže a vystoupení krasobruslařů, cvičení tuleni, kterých je mi trochu líto, kopie Santa Marie, na jejíž palubě připlul Kolumbus (ne však do Edmontonu ), oheň šlehající a síru pouštící drak, kina, hotel a já nevím, co všechno!
Ještě lunapark, málem jsem zapoměla, poprvé v životě sedám do prvního vagómku horské dráhy a už nás vozejček veze nahoru, pořád nahoru.. a šup, zase dolu, jen nadechnout jsem se stačila! Kde mám hlavu, v následujících pár minutách nějak nestíhám sledovat, jen koukám na koleje před námi a užívám si to s pusou od ucha k uchu.. Když jsme doljeli, všichni tři vysmátí, obsluha se na nás po očku dívá. Ti z jízdy před námi vystupovali trochu zelení.. Krása to byla, opravdu!
Večer další „vymoženost“ měst, kterou mám moc ráda! Bazén! Tak hurá do modré vody, do které když dýcháte a slyšíte sami sebe, tak všechno zapomenete.. Pára a sauna a výřivka s bublinama, odkud pozorujeme cvrkot okolo..
Nad vínem a domácím pivem si povídáme dlouho do noci..Prima to bylo
pro cesty severu "parlamentní" dopisovatelka Olga, Lukáš a Honza