Cesty Severu : Den dvacátý sedmý - zpátky do přírody aneb z Edmontonu do Jasper
Cesty severu : Den Dvacátý sedmý – zpátky do přírody aneb z Edmontonu do Jasper
Ač nám bylo v Edmontonu příjemně, bylo na čase zvednout kotvy a vyrazit blíže k Vancouveru, abychom tomu předešli.
Původně slibná předpověď se trochu začala horšit a slíbené sluníčko svítilo jen do mraků.
Plochá krajina podél Žlutohlavé dálnice (Yellow head hwy) se začala pomalu měnit a po několika stech kilometrech jsme opět zahlédli hory. Před hranicemi národního parku Jasper jsme si zaplatili vstup na dva dny (19 dolarů za auto a den), dostali brožuru kudy kam a jak nekrmit medvědy a nově co dělat s pumou až jí potkáme.
Kousek za branou si připadáme jako na safari, na silnici si celkem nerušeně lebedí asi 20 zvířat připomínající něco mezi muflonem a kamzíkem. Hned o pár kilometrů dále se popásal párek jelenů wappiti. A když jsme těsně před městečkem Jasper odbočili na silnici k Maligne lake potkávali jsme každou chvíli losy.
Všude je vidět, že v hlavní sezoně se bude skutečně jednat o hodně vytížený park. Parkoviště jsou stavěná na stovky aut a mraky autobusů. Ale naše výhoda cestovaní mimo sezonu je právě v tom, že jsme téměř sami a můžeme si to náležitě užít. Zastavli jsme u Maligne canyon, který zdejší říčka vysoustružila až téměř do padesátimetrové hloubky. Místy se zdá, že by se dal kaňon snadno přeskočit, ale je to jen zdání, a již několik dobrodruhů zde za adrenalin zaplatilo životem.
My raději skočíme do auta a pokračujeme kolem Medicine lake. Název dostalo od indiánů, kteří považovali jezero za tajemné jelikož se napouští a vypouští soustavou podzemních říček, jejihž systém je jedním z nejrozsáhlejších v oblasti Rocky Mountains.
Pomalu se začíná stmívat a tak na konci silničky hledáme u Maligne Lake místo k přespání. Já zkouším záchodky :o) ale jsou zamčené. Mé chování z povzdálí parkoviště sledují Losice s dvěmi mladými. Je tu kolem deseti cm sněhu a další se začíná sypat z nebe. Po propátrání všech okolních domečků a srubů nakonec najdeme úžasný nocleh na terase zdejší restaurace s výhledem na jezero. To je považováno za jedno z nejkrásnějších a je evidentně v létě přecpané výletními loděmi a lidmi.
Dáváme si před spaním film, protože se nám skutečně do zasněžené a promrzlé „ložnice“ moc nechce. Film nakonec skončí, my se pořádně nabalíme a se sněhem křupajícím pod botami dojdeme na terasu, zachumláme a ovíváni svěžím vzduchem jdeme spát. Dobrou noc
Lukáš, Honza a Oli