Cesty Severu : Den dvacátýdruhý - Po Aljaska Hgw. Od Teslin lake až k Liard hot springs
22.den, Po Aljaska Hgw. Od Teslin lake až k Liard hot springs
..ráno po několika pivech a kině v autě nebylo zas tak zlý, naopak, noc nebyla moc studená a vyspali jsme se, myslím, parádně, v klasickém kuchyňském kanadském přístřešku v již zavřeného kempu u Teslin lake...
Čeká nás dlouhá cesta k Liard hot springs, oblíbenému to místu všech cestovatelů nejen za chladného počasí. Pár set metrů od silnice totiž vyvěrá na povrch voda ohřátá zemským nitrem až na teplotu 53 stupňů! Ta se schladí na 42-49, takže louhovat se v potoce, který nevychládá a pořád přitéká nová, čistá voda - na to jsme se teda moc těšili!!!
Indiánské muzeum v Teslinu zavřeno a tak rovnou jedem..Cesta není vůbec nudná, rozmanitá, krajina se často mění. Několikrát překračujemem hranici mezi Yukonem a B.C. (British Columbia) až k řece Liard.
Řeky tady, já se na ně nemůžu pořád vynadívat! Samozřejmě hory, o těch píšeme pořád, krajina, lesy, zvířata.., ale řeky, potůčky a taky jezera, na ty se tu vydržim udiveně dívat pořád.. Ať už s šedou, zakalenou vodou z ledovců, nebo modrou, průzračnou až tyrkysovou, nebo zahuštěnou plujícími krami, nebo úplně zamrzlou.. Tečou chapadly roztaženými po celých širokých údolích, nebo se rychle valí soutěskami, peřeje, kameny, zamrzlé okraje, napadané kmeny.. Nebo si meandrujou lesnatými údolími..Prostě si nemůžu vybrat, kterou bych si, alespoň část, vybrala ke splutí, aspoň kousíček, někdy.. A Liard je zrovna krásná..
Doleji jsme do Watson Lake, kde jeden z vojáků, při stavbě dálnice v roce 42, vyrobil značkovník se šipkou s údajem, jak daleko je to k němu domů. Taková ptákovina se samozřejmě rychle ujme a do dneška tu vyrostl celý les s cedulkami a šipkami (Sign Post Forest) z nejrůznějších míst světa, i z Čech, se rozumí! Pak tu bylo ještě centrum polární záře, kde se dá něco dozvědět o tomto úkazu, sice otevřené, ale jen tak napůl.
Před setměním pochodujem s ručníkama po dřevěném chodníčku nad napůl zamrzlou a ojíněnou bažinou k potůčku, ze kterého stoupá pára páchnoucí sirovodíkem. Jsme tu! Pár lidiček se tu už rochní a netrvá dlouho a jsme ve vodě taky. To je NĚCO! Kormidlujem z chladnějších míst do teplejších, vodopádek pod přehradou nám masíruje záda.. Je nás tu pár, prohřátí a vylouhovaní odcházejí, jiní zrovna přišli, probíhá volná konverzace.. A ukecanej Lukáš vyniká, jak jinak.. Tak se stalo, že se dal do řeči s chlapíkem, který se ptá co jsme zač a odkud a tak.. Lukáš „nenápadně“ naznačuje, že až odsud půjdeme pryč, budeme shánět nějakej přístřešek na přespání.. No, dostal od Colina nabídku na přespání, co vám budu povídat.. Zatím jsme pochopili, že do traileru, takže chvilku „po česku“ váháme, jak se tam do karavanu vejdeme, zda nebudeme obtěžovat, zda chceme strávit noc s cizím chlápkem... Ale zvědavost na „život domorodců“ a vize teplého přístřeší vítězí a za chvilku následujeme Colinovo auto, překvapivě bez přívěsu. Divíme se, ale jen chvilku. Není totiž čas, protože jsme vjeli mezi bizony na silnici a tak pozorujeme obrovské i malé tupouny, jak se pomalinku sunou přes silnici a máme z nich radost! Potom už jen kousek a Colin staví před dlouhou ubytovnou pro správce (trailer), kteří se starají jednak o bizony a jednak o část Aljašské silnice. Zase jsme měli štěstí! Příjemný večer o lapáliích s bizony, kteří v noci klidně i leží na silnici, nejsou vidět a sem tam nějaký přijde o život, o zvířatech v této oblasti vůbec, o sjíždění řeky, o Colinově rodině, o nás a tak, jak to tak bývá, když je o čem povídat s příjemným člověkem.. a pak už spát, ráno brzy vstáváme, Colin bude mít buzy day..
Dobrou noc Oli, Honza a Lukáš