Cesty Severu : Den osmý - Z Inuviku zpátky do Tombstone Parku
Den osmý - dlouhá cesta z Inuviku zpátky až do Tombstone parku
Lukášovi je dneska 33 Pro Kristova léta!!! No, nikdo z náse se tomu nevyhne.. Popřáli jsme mu ještě rovnou v noci, před spaním, šli jsme totiž spát dost pozdě. Zato v teploučku v penzionu v Inuviku a do postelí!!!
Ráno nemusíme vstávat nějak přehnaně brzy, mají tu totiž o hodinu méně, než jsme zvyklí z Yukonu.. a náhradní pneumatiku i s diskem pro nás sympaťák indián v servisu bude mít až kolem 9. zdejšího času. Takže v klidu a dobře posnídáme, zabalíme a jedem. Vyšlo to! Kolo se podařilo sehnat, sláva! Tak, 700 km ostrých kamínků a šutříčků a sněhu je před námi.. Hurá na ně!
Opět nekonečná rovina v pláních delty Mackenzie, miliony prťavejch střapatejch pidistromečků, severských smrků, těžce zkoušených. Zdejší policajti nemají po sezóně evidentně žádnou zábavu, 2x nás kontrolovali.. Ikdyž, neterénní auto, mimo sezonu, v zimě.. Co tu ti blázni asi chtějí? Tak si tak se zájmem popovídali, zjistili, co jsme zač a nechali nás jet..Oba přívozy naštěstí fungovaly, takže znovu překonáváme Mackenzie i Peel river. Mírné stoupání pláněmi až k místu, kde silnice protíná Richardson mt. Tady nás dnes trochu vypekla náhlá změna počasí.. Fujavice, metelice, petelice, za kterou bylo sice tušit sluníčko, ale přes cestu příčně silný vítr s sebou unášel mračna přemrzlého sněhu v pruzích, takže občas nebylo vidět vůbec nic a občas jen něco málo.. Přejíždíme znovu hranice Yukonu. Vítájí nás Orlí pláně (Eagle plains) už tím nádherným počasím, které se dalo tušit za vánicí. A sytě žlutě nasvícené zasněžené vrcholky Richardson mt. V dálce nad obzozem za nekonečnými lesy, občas mrtvými, spálenými požáry. To je prostě zdejší koloběh. Do tundry se pomaloučku život navrací, ale jen pomaloučku.. Je to na jednu stranu i dobře, nejdříve vše totiž zaroste trávou a lišejníky, takže je dostatek potravy pro losy a soby a když tam za pár let naroste vyšší vegetace, je už zase jinde jiné požářiště zarostlé travou..Výhoda obrovských rozloh..
Zastávka na Eagle plains na výbornou zeleninovou polívku, tentokrát i s játrovými knedlíčky. Opravdu vítečná, dala jsem si 2x! Kluci zkoušejí navíc hamburger z jídelníčku a taky si nestěžují, prej moc dobrej.
Tentokrát nás Dempster opravdu odměnila, výhledy parádní, opravdu! Ogiwileho hory pozorujeme v nádheže podvečerního fialovění. Hru žluté, oranžové a červeně sice už nestíháme, ale ty přechody před tim, než jdou hory spát jsou úžasné až do tmy a mrazivé noci. Taky Engeneer river se za ty dva dni trochu změnila, voda v ní spíš už připomíná líně se valící ledovou houstnoucí kaši s maličkejma krama.
Projíždíme Ogiwileho horami a za nimi mžouráme, spíš vejráme do tmy, zda alespoň teď ještě neuvidíme alespoň jediného soba, či losa.. Ani noha z tisícovejch stád, pasou se ještě jinde, škoda.
A už tušíme známé kopce a údolí Thombstoune.. Zateplená chatička zůstala volná, během pár minut je tam hned teplo..čajík, trochu vína a do spacáků, paráda.. Vlastně jeden obyvatel v chajdě byl, nad ránem nám dokázal-a, že tady bydlí ona! Jedna roztomilá veverka, drzá jak opice, lítala po půdě a rachotila, když jsme vylezli ze spacáků a zatopili, přesunula se v mžiku k autu se zásobami a jakmile jsme jen trochu nedávali pozor, už byla uvnitř a šmejdila, potvora! Ale to je už další den..
Oli.-) a taky Lukáš a Honza