Cesty Severu : Den sedmnáctý - Z Girdwoodu až do srubu u Byers Lake
17. den Z Girdwoodu až do Denali Parku k Byers Lake
Opouštíme pohodlí Girdwoodu. Kluci vypíglovali auto, celý svítí čistotou zvenku i zevnitř.. Mohli bychom brzy vyrazit zase na nějakou silnici typu Dempster hgw., abychom si připadali „ve svém“ Úklid bytu, narovnat věci do auta a jedem do Anchorage.. Mario s rodinou budou doma odpoledne, tak máme ještě trochu času se flákat po městě. Odpoledne na kafi se loučíme s Mariem, Bertou i dětmi Sašou a Kayem. Děkujeme moc! Příjemní, zajímaví lidičkové.
Je pořád ještě hezky, počasí a výhledy, no paráda.. Mt. McKinley (nebo Mt. Denali) hraje barvami při západu slunce.. Nejvyšší hora severní Ameriky se nám představila jak se patří! 6193 metrů zasněžené krásy..
Večer se nám podařilo objevit srub u Byers lake. Krásná chatička se střechou porostlou trávou. Oheň v kamnech, teplo v žaludku, mrazivá hvězdnatá noc venku.. To jsou chvíle všech chvil!.. Spim rovnou pod oknem, pozoruju střídavě hvězdnaté nebe s Velkou medvědicí přímo předemnou a řežavé uhlíky v kamnech, kluci už spěj, já nějak spát nechci a tak si přemejšlim a koukám.. Usnula jsem, ale probuzim se občas, nedá mi to, pozoruju, kam se zase posunuli Perseus s Andromedou, pod dohledem Kasyopey. Vlevo za nimi pádí medvědice.. A co kdyby taky polární záře! Někde u Fairbanks ji prý viděli.. Kolem třetí se mi zdá, že přecejen, možná, se vzadu na obloze „něco děje“!!! „Lukáši, Lukáši..“, „vstávej, honem!“ „Záře, asi..“ Lukáš leze pomalu ze spacáku.. Kdo ví, jestli to byl nějaký chabý náznak záře, nějaký její úplný okraj, nebo jen naše představy, nebo světla aut přibližujících se zdaleka po dálnici.. Nevíme přesně.. Každopádně klasickou záři jako na fotkách jsme neviděli, bohužel, někdy příště..
a už spát .. :o) Oli, Lukáš a Honza