Cesty Severu : Den třináctý - z McCarthy kousek za Anchorage do Girdwoodu
Ráno obvyklý koloběh se snídaní a balením. Spalo se dobře v chajdě. Všecno dáváme do původního stavu, aby pán neměl starosti s úklidem, když nás tu takhle nechal.. Připravuje se na odlet.. Loučíme se, odjíždíme do mlhy.. Možná jsem zaváhala, třeba by mně pán vzal s sebou letadlem do Anchorage, stejně tam a ještě kousek dál, chceme dnes dojet.. No, co se dá dělat..
Jedeme mlhou, která se časem rozpustila a je nádherný den! Po cestě Honza najednou šlápne na brzdu a vykřikne a s vyvalenýma očima pozoruje mladého losa, jak zmateně kličkuje před autem a po chvíli mizí zase v lese.. Koukali jsme na něj tak fascinovaně, že nás ani nenapadlo zkusit fotit..Těsně před Chitinou u Cooper river „tak nějak zbyly“, jak je tady obvyklé, už je nikdo nepotřeboval, něco jako kombajny na dopravu lososů při tahu z řeky asi rovnou do aut, tak se na ně jedem podívat a pak už dál, zase po asfaltu.
Krátká zastávka na kafe v příjemném kulatém srubu u cesty, za pultem stejně kulatá, příjemná pani, seversky evropsky vypadající a taky že jo, původ má někde ve Švédsku, hodně je tu takových lidí a smíšených manželství z různých částí Evropy. Další zastávka ve sprše a pokračujeme po Glenn highway. Krásné výhledy na hory a ledovce. Každou chvíli je nějakej vidět! Krása! Zastavujeme u Matanuska gl. a fotíme. Prostě je hezky a je na co koukat, vůbec nevadí, že vzdálenosti jsou poněkud větší..
Anchorage je pod pokličkou mraků, přijíždíme k němu za soumraku. Projíždíme a pak už dál kolem mořského pobřeží, zálivu Pacifiku, až do Girdwoodu. Cestou krátce zastavujeme a já toho hned využívám a skáču po kamenech na pobřeží dolů, přivítat moře. Je ale odliv a voda až dál od břehu, to mi nevadí, vypadá to, že tam lehce doběhnu po písku uhlazeném od vln. Tak skáču z kamenů, abych se rozběhla za mořem.. „Žbluňk“ – jsem po kotníky v bahně! Myslela jsem, že mně nikdo nevidí, ale zeshora mně pozoruje Honza a může se uchechtat, v zápětí kroutí hlavou i Lukáš.. Tak se tedy vyhrabu z bahna a směju se taky, jak to pěkně žbluňklo a jak jsem to krásně přivítala ten Pacifik! Škrábu se dál po kamenech až k místu, kde hladina omývá i kameny a konečně namáčim ruku do slané vody a ochutnávám Tichý oceán! „Ahoooj, moře!“, říkám si v duchu a mám radost.. „Ty nejseš ale moc slaný..“
Honzova kamarádka Káťa má už dlouho na Aljašce v Anchorage bráchu, hrozně fajn člověka. Ten tráví volné dni s rodinou právě v Girdwoodu. Mysleli jsme, že tam mají nějaký malý srub, nebo víkendovou chatku, ale mají tam rovnou celý byt a ten nám celý půjčili na tři dni. Jsme trochu zaskočeni, to jsme nečekali.. V naprostém pohodlí a teple jdeme do hajan!
dobrou noc Oli a Lukáš a Honza