Hlas Kanady 10: jak jsme jeli na koncert co nebyl
Čas od času je třeba z divočiny prchnout mezi lidi. A protože to tu není úplně jednoduchý, neb nejbližší větší města jsou Whitehorse (75 km) nebo Skagway (100 km). Je tedy dobrý najít slušnou záminku, proč tam vyrazit. A my jí našli¨. Jeden z řidičů co k nám vozí turisty ze Skagway má kapelu a každé pondělí hraje v legendárním baru Red Onion. Ti co čtou náš Hlas už ví, že je to právě ve Skagway. A tak jsme si s Hankou a Kostarickou sekcí (Daniella, Maya a Fritz dohodli, že na koncert vyrazíme.
Domluvili jsme si tam i rezervaci na večeří v tamní nejlepší thajský restauraci, je tam pravda jediná..ale fakt dobrá.. jestli pojedete kolem tak ji zkuste... StarFire na 4th avenue, Skagway.
Po práci jsme naskákali do auta, hravě jsme našeho Dodge zaplnili šesti člennou posádkou a tradá za zábavou. Cestou jsme ještě před U.S hranicemi mrkli na rodinku horských ovcí a spěchali na večeři. Ve městě jsme museli nejdříve doplnit tekutiny, naplnili jsme nádrž auta (přeci jen je tu benzín tak o 20 procent levnější) a také víno nebo pivo je tu výrazně levnější než v Kanadě :o)..
Pak jsme se ještě přesvědčili, že když Fritz sliboval že Lososi táhnou.. že neplácal jen tak do větru. Pro ty co to nikdy neviděli.. představte si předvánoční káď kaprů na náměstí.. teď přesuňte káď do potoka nebo říčky.. a zhruba takhle se to hemží, když táhnou lososi :o) ... V každé řece, říčce nebo i malém potůčku, který se vlévá do moře se to najednou zaplni lososy. Ti přeskakují kameny a překážky, rvou se proto proudu, derou se nahoru v zápase zachování druhu... neuvěřitelný... Člověk má chuť jen tak sáhnout do vody a nějakou tu rybu si vylovit...
.. ale na lovení není čas.. rezervace už dávno běží .. takže honem do restaurace na večeři.. naprosto typické. Thajská restaurace..tak nás obsluhuje holka z Londýna. Samozřejmostí je pitná voda na stole a úsměv na rtech. Dáváme si různě pálivá jídla a když nám je přinesou vypadají úžasně, zdobené kvítkem řeřichy... a pálí příjemně ostře.. opravdu si pochutnáváme,
i když někteří to tvrdí trochu nepřesvědčivě s červeným obličejem a slzami v očích :o)...
A je po jídle a my se přesouváme do Red Onion, na koncert našeho kamaráda Shona.. obklopujeme dva stoly ale stále se nevejdeme všichni pohromadě a tak Lukáš sedá přes uličku k jedné starší babče, a nebyl by to on aby s ní hned nezačal tlachat :o)
.. koukáme na skupinu co hraje, a zjištujeme, že to není ona, čekáme až skončí a nahradí jí naš známý..
hrají asi pátou písničku, my už víme, že dnes večer výjmečně hraje jiná kapela.. a my tam jeli vlastně zbytečně.. a do toho spustí s polkou.. Lukášovi začnou tikat oči, poklepává nervózně nohama, vzpomíná na své taneční lekce a když vidí, že žádná s holek z caribou se nemá do tance, vrhá se na babču a za všeobecného potlesku rozjíždí sólo na parketu :o) písnička ve smrtelně rychlém tempu nemá konce.. ale oba vydrželi.. a sklidili aplaus.. a to byl myslím i vrchol večera.. dopili jsme plzničku kteou jsme si objednali ve džbánku a následujem Danielu, které je pouze 20 let a nemá tedy po 21 hodině co dělat v americkým baru.. ještě chvíli procházíme městem a pak všichni sedáme do auta a krom řidiče všichni spokojeně nacpanzý a nabumbaný usínají...
pssst .. pro Hlas Kanady tanečník Lukáš a šofér Honza