Putování Lukáše a Honzy po světě...

Road Trip USA – Den 10: Od Lost Lagoon do Point Arena
Nocleh mezi kopečky nad Ferndale byl prima. U krajnice okrskové silničky jsme ráno uvařili čaj, bageta a vajíčka nás zasytili dostatečně. Pokračujeme zapomenutým územím mezi pastvinami s krávami, ovcemi a koňmi. Občas nás mine sedlák v náklaďáčku a pár zbloudilých turistů jako jsme my. Většina je ale důchodců, kteří si zpříjemňují stáří cestováním. Jaká krása, skoro jako my J
Klesáme, hned zase stoupáme rozbitou kozí stezkou z údolí do údolí, občas zahlédneme oceán dole pod námi. Kopce a klesání nám s naším dodgem dělají trochu problémy. Snažíme se šetřit brzdy a sjíždíme na dvojku a jedničku. Inu se starým strojem se musí opatrně, pak šlape jako hodinky.
Konečně jsme sjeli až k vodě, zjevuje se nám celé Lost Coast tedy Ztracené Pobřeží. Opravdu zapomenuté a ztracené místo mimo zájem turistů. Zelené zaoblené kopečky s kravičkami dělají skvělou kulisu k nespoutanému pobřeží Pacifiku, jehož vlny nekonečně olizují jeho pláže. (Něco pro Olí, skoro jako v Irsku, viď :)) Místo lidí samá fauna a flora. Takových míst je na světě málo. Za lagunou míjíme několik statků a osadu Petrolia, za kterou odbočíme zpět k moři. Ani dnes nemůžeme minout žádný maják na cestě. Drkotáme se pár mil po nezpevněné cestě k pobřeží. Překvapením je nám asi třicítka aut, kemp a hlouček výletníků s velkými bágly chystajících se na velkou tůru.
Mapa u kempu ukazuje na řadu trailů, takže tak zapomenuté to tady není. V průvodcích se však o těchto místech moc nedočtete. Chybí tady restaurace, vybavené kempy, benzínky, obchody apod. Jedna z tras je podél pobřeží na jih, trvá čtyři dny a tahle skupinka se na něj právě vydává. Podobně jako třeba na Vancouver Islandu se i na tomto trailu musí dávat pozor na časy přílivu a odlivu. Jinak se muže stát, že nebude přes skály na pobřeží cesta úniku… Škoda, že na podobný trail nemáme tolik času. Bohužel ani místní maják nepoctíme naší návštěvou. Je několik mil od kempu, takže výlet na celý den. Kocháme se aspoň Pacifikem, opět fučí jako hrom, žádný teplo, zdaleka se žene bouře. Jak já už se těším na kalifornský pouště…
Pokračujeme dál podél Matola river, opět jako na houpačce nahoru dolu malebnou krajinou, pomalu postupujeme zákrutami dál. Na posledním stoupání se objevují poslední zbytky sněhu, hodinky ukazují 800 m. Projíždíme Humboldt State Park a níže opět přibývá obrovských sekvojů. Necháváme se okouzlit zelenýmu obry na silnici gigantů – Highway of Giants. Můžete tady dokonce jedním ze stromů projet skrz i s autem. Necháváme si ujít tuhle mega atrakci. Jsme opět na stojedničce, ze které ukrajujeme další míle. Tachometr ukazuje něco přes 2.500 km z Vancouveru. A jedeme dál…
Míjíme šílené turistické atrakce jako „lanovkou ke stromům“, otřesný obchod s dřevěnýma trpaslíkama, další projížďku stromem – Drive Thru Tree apod. Opět opouštíme páteřní silnici a vydáváme se po méně frekventované, turisticky a panoramaticky zajímavé jedničce na Mendocino a Fort Bragg. Zastavujeme ve slavném Mendocino. Tady se točila řada amerických seriálů a filmů, např. To je vražda, napsala a mnoho dalších… Zastavujeme se na kafe a na net. Z dálky na nás mrká další maják Point Cabrillo a my ho nemůžeme nechat bez povšimnutí. Tenhle je stále funkční, moc pěkný a zachovalý s akváriem, historií a naučnou stezkou. Potkáváme spoustu zvířat: srnky pasoucí se na zahradě, veverky žebrající kousek do majáku, dravci poletující nad našimi hlavami. Spousta kytek kvetoucích podél cest… Pomalu se stmívá. Pokračujeme v honbě za strážci pobřeží. 30 babek za kemp dávat nechceme, proto popojíždíme skoro až k majáku Port Arena a zastavujeme podél silničky. Zadarmo. Přeskládat auto, něco malého pojíst a popít. A na kutě.

Za mrkajícího svitu majáku se s vámi loučí Honza

Fotky