Putování Lukáše a Honzy po světě...

Road Trip USA – Den 12: Ze San Francisca k Sierra Nevada aneb od Pacifiku přes širé lány do hor.
Dnešním dnem se na čas loučíme s oceánem a jeho nestálým počasím a čeká nás zajímavá cesta přes různá pásma. I tuto noc jsme se nechali uspat a probudit mohutným příbojem vln jeho v kempu státního parku Half Moon Bay, několik mil za Friscem. Drsné počasí nás v noci opět nešetřilo. Naštěstí nás náš vůz ochránil před bičujícím deštěm, silným větrem a bouří. V tom fičáku trvá věčnost, než se uvaří voda na čaj. Ani hliníkové závětří moc nepomohlo a benzíňák bojuje s nepoměrně vetší silou větru. Proto i trpělivý Lukáš jde dělat ovesnou kaši s mlíkem do sprchy. Jinak by to tam vařil až doteď. Dáváme sbohem oceánu. Každou mílí je znát, že se posouváme na jihovýchod za teplem, vzdalujíc se pobřeží, s nímž se opět setkáme až ve Vancouveru.
Přestává pršet, vítr se uklidňuje, sluníčko naplno dává pocítit svoji sílu. Ve vzduchu je ale stále cítit nedaleké moře. Netrvá dlouho a krajina se mění k nepoznání. Zelení oblé kopečky s pastvinami se střídají s poli, políčky, vinicemi. Opravdová idylka. Poutače vybízejí k nákupu cibule, česneku a dalších produktů přímo od sedláka, často se značnou poblízkost mexických hranic je vidět na architektuře kostelíků a domů i na mexickém vzezření většiny místních obyvatel. Taky hřbitovy už nejsou jednoduše zelené, ale září paletou tisíce barev povětšinou umělých květů všech druhů made in china. A do toho všeho ty tak pronikavé vůně venkova… česnek, cibule, hnůj, kravičky.
Vzhledem k časovým možnostem vynecháváme Los Angeles a jeho okolí. Míříme dál na východ. Oželet musíme i Yosemity. Sníh, déšť a zima nás už fakt neláká. Hold aprílu neporučíme. Ok, takže objedeme pohoří Sierra Nevada z jihu po dálnici č. 5 do Bakersfield. Je teplo. Větráme v autě, otvíráme okna. Úžasný.
Pokračujeme východním až jihovýchodním směrem. Ráz krajiny se nám mění pře očima. Vpravo od silnice kopečky, vlevo rovina, že by se i Haná zastyděla. Já vím, jsme v Americe, kde mají všechno větší, mega, giga, super… Úplně v dálce po levici hrozí tmavé temné mraky, ve kterých se skrývá Sierra Nevada, národní park Yosemity i Sequoia National Park. Vyhýbáme se obloukem.
Míjíme lány se zeleným obilím, stromy broskvoní a meruněk s plody velkými jako pingpongový míček. Jme tu přiliš brzy… Vinohrady, jahody, pole ubíhající podél dálnice, že ani nevidíš konce. Vše nedlouho před sklizní. A nejdnou projede kamion s přívěsem plný pomerančů. Jo, těch oranžových, kulatých a zralých plodů. Opravdu nekecám. Já viděl u nás takhle vozit řepu, brambory nebo jablka, ne však pomeranče. To víte, pro kluka z Lužickejch hor to je něco, konečně ve světě a v pořádný ámerice…
Pádíme dál vstříc novým zážitkům. Odbočujeme z dálnice na vedlejší silnici mezi lány do nitra amerického venkova. Zbrusu nová silnice se mění v rozbitou okrsku sledující jeden z mnoha zavlažovacích kanál, které vedou napříč zemí od severu k jihu a od západu k východu a mění suchou krajinu v obilnici Kalifornie. A pak, že se nedá poručit větru dešti. Navzdory přírodě…
Sem tam mineme přečerpávací stanici s velkými trubkami přes silnici. Cesta širými poli je tak rovná, že stačí dát tempomat, zaaretovat volant a dát si šlofíka. Cestu nám zpříjemňují černí ptáčci z červenými tečkami na zádech. Křižovatky jsou bez jakéhokoliv značení. Jedeme dle mapy vytyčeným směrem. Konečně město mezi poli. Neudržované domy, špína a bordel okolo. Nechybí však velký nablýskaný truck či sporťák. Děcka se prohánějí po ulici na kole, velkorysá hřiště u škol zejí prázdnotou. Palmy lemují cestu vesnicí.
Přibližujeme se pod mraky, tušíme že v dálce uvnitř se skrývají kopce Sierra Nevada. Tady je dobře vidět, jak kopce drží mraky a vlhkost, která se spustí do hor a podhůří a neprojde dál A za horami jsou kalifornské pouště… Mohavská a Death Valley, tedy Mrtvé údolí.
Objíždíme celé pohoří z jihu. Po dálnici 99 míříme na zemědělské město Bakarsfield. Míjíme fabriku, kde stojí, v řadě tak kilometr dlouhé, jeden kamión vedle druhého. Nebo parkoviště s 30 žlutými školními autobusy. Cesta ubíhá pomalu podél ovocných stromů a lánů. Na velikosti tady rozhodně záleží… Hory se začínají odkrývat. Mezi suchou jižní částí hor tmavé barvy probleskává sníh. Krajina je sušší a sušší, všude zavlažovací systémy v provozu, kanály plné vody. Projíždíme Bakersfield. Blížíme se k suchým horám. Míjíme sad a najednou nás praští do nosu omamující sladká vůně linoucí se ze sadu s citrusy. Právě kvetou a úžasně voní. Zastavujeme a nasáváme tohle příjemné aroma. Tak sladkou intenzivní vůni jsem venku ještě nezažil.
Míjíme sady citrusů a pole větrníků na výrobu elektřiny a už stoupáme úzkým údolím s řekou výš a výš do hor. Až do Death Valley dnes nedojedeme, naším útočištěm bude Lake Isabella v jižním okraji načervenalé Sierra Nevada. Nedaleká poušť je vidět už zde. Malé keře, drobné květy, žádné velké stromy. Občas mineme zvláštní strom, něco mezi palmou a kaktusem, tzv. joshua tree neboli juka krátkolistá. Konečně zase v pořádných horách. Odbočujeme k jezeru na Kernville a vybíráme jeden z mnoha státních kempů. Kvalita nic moc, ale místo krásný. K večeři se podávají výtečné těstoviny s kuřecím masem, restovanou cibulkou a celerem na másle. K pití nás uspokojí kalifornské chardonay. A nám je prima.
Ze Sierra Nevada vám sladké sny přejí kočovníci Honza a Lukáš
Do dnešního dne najeto 3.576 km (Vancouver – Lake Isabella)

FOTKY