Road trip USA - Den 13: Pouští do města hříchu a hazardu
Kdo tu kempuje u mé nory říká si ráno psoun v kempu u jezera Isabela, ale jen než Honza vrzne dveřmi. Pak myslí jen na útěk a my na snídani. Honza hlásí, že okolní vrcholky mají čerstvý snih, ale nás sluníčko příjemně ohřívá a v žaludku nás zahřejí těstoviny od večeře, které Honza ještě vylepšil vajíčkem a kořením. Přijeli jsme za tmy a tak se stále rozhlížíme. Jsme po dlouhé době v horách. Do toho je nebe jako vymetené, prostě jsme unešení a Honza pro fotky vybíhá na okolní kopečky. V malebném zapomenutém městečku Kernville na konci jezera dáme ranní kávu a po tipech kudy do Mohave k vrakům letadel vyrážíme. Na mapě jsme totiž viděli, že v poušti Mohave je velká letecká základna a spousta uzavřených prostorů. Nějak nás napadlo, že to bude tady. Místní nám na to taky kývli a tak jsme vyrazili. Okolní krajina se stává sušší a sušší a stromy nahrazují suchomilnější Joshua trees (juka) a taky začínají kaktusy. Vyhlížíme letadla kolem silnice, ale objevujeme jen kopec obsypaný větrnými elektrárnami, informace o kdysi dávno proběhlé zlaté horečce a když dorazíme k letišti v městečku Mohave, dozvídáme se, že letadla která jsme považovali za nová jsou veteráni z Iráku a Afgánistánu. Jsme zklamaní a jedeme dál. Míjíme bauxitový důl, obrovskou sluneční elektrárnu a míříme do Death Valley. Z mp3 si pouštíme Bílou nemoc od Čapka a ta dlouhá cesta nám krásně ubíhá. Po dalších asi 120 mílích jsme tam. Přes horský pas se přehoupneme a sjíždíme asi 4000Platíme vstup do parku (20 USD na týden). A už stavíme u první atrakce. Písečné duny. Dundáváme boty a hřejeme se jako hadi na písku. Konečně krásně teplo. Chybí jen karavany a tak udělám velblouda sám :o). Okolo neuvěřitelně velký kanon. Okolní skály odkrývají různobarevné vrstvy, tak jak se asi vrstvili kdysi v pravěkém oceánu. Do toho hřeje slunce. Nádhera. Pokračujeme dále. Projíždíme si takzvaný Umělecký okruh, který ukazuje v zapadajícím slunci parádní barvy. Čas neúprosně letí a tak se za chvíli skryje slunce za okraj a barvy zešednou. Nad kaňonem se rozhostí posvátné ticho ve kterém jen motor našeho auta přijíždí až na samotné dno ameriky. Spojené státy mají dno 83 metrů pod hladinou moře. Z něj tam zůstalo jen suché slané jezero. Tma houstne, nad obzorem se vyhoupnou hvězdy a jedna nás podezřele láká. Je to hvězda města hříchu. Las Vegas. Ještě to máme 20 mil a na celém obzoru se rozprostírají světla velkoměsta. Hlavní tah aut nás spolehlivě vede až do centra hazardu. A už je to tu. Světlo skoro jako ve dne, všude svítí nějaké poutače, obrazovky, hrad jak z disneylandu, piramida, sfinga, Eiffelovka, vítězný oblouk. je tu celý svět. A teď i my. Parkujeme hned vedle hlavní třídy. A nechce se nám věřit, že ve hlídaných garážích je to zdarma. A už míjíme první automaty, obrovské haly pípajících a lákajících jednorukých banditů vypadají nevinně. A my si říkáme kolik rodinných rozpočtů už zruinovali. Dáváme si limit, kolik dáme do hry a už si jdeme užívat. Na ulici je to jak na jedné velké párty. Z každého kouta něco bliká, hraje různá hudba a všude vám nutí strip bary. Zabrousíme do casina Ceasar Palace. A já zkouším první hru. První dolar zmizel rychle. Pak se ale štěstí obrací k nám. Dostáváme zdarma pivo a vyhráváme i první dolary. Začínáme citit co na tom ti lidé mají. :o) bavíme se .. procházíme nejživější časti kasin a sledujeme jak někteří přijdou k ruletě, vloží 500 dolarů, prohrají a bez mrknutí oka jdou zase dál. Nakonec nad ránem unavení ale spokojení se vracíme k autu. Bavili jsme se několik hodin a vlastně jsme nakonec zůstali ne stejným s čím jsme přišli. Teď nás čeká to nejhorší. Bez mapy najít nějaký kemp za městem. Kroužíme jako bychom projeli přes bludný kořen ale asi po hodině ježdění jsme na správné cestě a kousek od Mead Lake ve 4 ráno usínáme.
pěkně utrmácený pro RoadTrip News napsal Lukáš
