Road Trip USA – Den 14: Z Las Vegas přes přehradu Hoover a Kingman do Williams
14. 4. 2010
Road Trip USA – Den 14: Z Las Vegas přes přehradu Hoover a Kingman do Williams
Poprvé se probouzím vedrem. Vylézám z péřového spacáku, jako had, když si svléká svou starou kůži. V proskleném autě je vedro jako ve skleníku. Sluníčko pálí jako blázen. Jsme v poušti v kempu nedaleko Las Vegas, kousek od Lake Mead.
Až posléze zjišťujeme, že nocleh ve Vegas se dá pořídit už od dvacky. Tak pro příště víme, že i hotel ve Vegas si můžeme dovolit :)
Vstáváme unaveni po krátké noci, kdy jsme se vrátili až nad ránem z města hříchů. Nevyspalí, jako po opici se hrabeme z auta do horkého dne. Ke snídani vaříme kafe a oblíbenou kaši. V klidu balíme, prohodíme pár slov s důchodci na cestách co neminout a vyrážíme na cestu. Naším cílem je přehrada Hoover Dam. Tato zásobárna pitné vody pro Vegas a okolí čítá jezero Mojave a Mead a přehradu Hoover, jejichž hlavním přítokem je řeka Colorado. Přehrada je považována za technický div USA a amíci jsou na to náležitě hrdí. V úzkém údolí se to hemží lidmi, auty, všichni to chtějí vidět. Je zde velké návštěvnické centrum s možností prohlídky vnitřní části vodního díla. Za skromných 30 babek. No, nemusíme mít všechno. Architektura mi připomíná díla Kotěry a Gočára, podobné třeba s muzeem nebo vodárnou Hradci Králové s prvky funkcionalismu.
Na přehradě je patrné, že tu bývalo více vody, odhaduju tak 20 metrů. Ale jak je sucho a méně srážek je stále míň vody. Jenomže spotřeba je stále stejná nebo větší a Američani se nechtějí uskromnit. Takže stále ubývá a ubývá vody, až jednou dojde. Už jen pro výrobu elektřiny prý není možné snížit vypouštění. Úbytek vody je znát třeba na plážích, které jsou najednou 100 m od kempu, když dřív vlny z přehrady omývaly přímo jeho okraj.
Ostatně pro Evropana se v Americe nedá hledat velká historie. To co si zaslouží obdiv, je příroda a její úžasné, scenérie, útvary, hory, údolí, kaňony, jezera, pobřeží… A proto tady taky jsme!
Jedeme dál a hned za přehradou překračujeme hranice dalšího státu. Z Nevady jsme v Arizoně a míříme směrem na Grand Canyon, který objíždíme z jihu. Z Vegas to je nějakých 250 mil, i když na mapě se to zdá hned vedle. Projíždíme suchou pouštní oblastí bez stromů. Pouze malé keře a kleč cedrů, kaktusy. Krajina se příjemně vlní, kopce okoumají načervenalou barvu, oblast je řídce obydlená, míjíme četné pastviny. Nejsou tu žádné velké stromy, takže je daleko vidět. Dálnice je široká a přehledná.
V Kingman děláme přestávku na kafe a aktualizaci webu. Právě tady křižujeme slavnou historickou dálnici Route 66. Poutače nás upozorňují, že Kingman je srdcem šedesát šestky. Oficiálně jde o neexistující dálnici, která dříve vedla od západu k východu a měřila 3.940 km. Byla první a původní interstátní dálnicí v USA od roku 1926, ale v roce 1985 byla vyřazena ze systému dálnic. A právě v této části Arizony v okolí Kingman se nachází její nejzachovalejší část a na každém rohu je symbol 66.
Ukrajujeme další část naší cesty, pomalu se stmívá. V dalším městě dokupujeme zásoby. Po hodině cesty nás přemáhá únava, nedaleko za malebným městečkem Williams hledáme kemp. Ten nejbližší je v tuto dobu ještě zavřený, takže sjíždíme z hlavní na vedlejší silničku. Zastavujeme v lese u starého lomu. Haldy a zbytky sněhu dávají tušit, že zima zde řekla své sbohem teprve nedávno. Je noc, znatelně se ochladilo. Večeře v podobě v podobě bagety se sýrem proběhla již při cestě, nezbývá než honem do tepla spacáků a spát.
Pozdravy vám posílá Honza
