Road Trip USA - den 19 - Obloukem k vyhlídce Mrtvých koní
Road Trip USA - den 19 - Obloukem k vyhlídce Mrtvých koní
Šumění hnědé řeky Colorado, suchý vzduch a hřejivé slunce nás vytáhlo ze spacáku. Udělal jsem čaj k bábovce a znovu vytáhl ze spacáku i Honzu na kterýho bylo sluníčko krátký.
Pak jsme vyrazili honem znova do parku Arches national park. U pokladny dostali krásný potvrzení, že jsme vstoupili do parku v týdnu národních parku USA a že tedy není třeba platit. A už jsme si tu šupajdili k vyhlídkám na které bylo včara už málo času a málo světla. Park je plný oblouků a taky hned při prvním trailu jsou tři, namačkaný vedle sebe, takové malé Pravčické brány. Všude okolo se prohání v písku ještěrky a občas se obtočí i kolem suchem, mrazem, sluncem a kdoví čím ještě pokrouceným tisem. Úžasné scenérie vykouzlené přírodou. Projdeme jeden trail a už jsme u druhého. Začíná u starého ranče a je asi dvě míle daleko. Honza má naprosto lenivou a tak jdu sám. Vyrážím kupředu, dychtive předháním v kopci všechny.. a už jsem tam. Přede mnou se ukáže ještě pěknější oblouk, u nějž absolutně nechápu jak to ta příroda dělá. Udělám si pár fotek. Nechám se tam i od někoho na můj foták vyfotit a pak se ohlédnu a na skále si to lebetí Honza, s blokem v ruce a píše si poznámky k dalšímu článku. Přídám se k němu a z vrchu pozorujeme cvrkot, jak lidi přicházejí, fotí se, zároveň se ale i na skále bojí. Do toho hřeje sluníčko a my jsme mimo jejich zorný pole a tudiž jako by neviditelní.. máme prostě nadhled :o) Když se nadhledu nabažíme, popojedem k picknick area, což je prima stinné místo, vedle pitné vody, kterou asi čerpají z pískovce, neb konečně nesmrdí chlorem, a dáme si svačinu. Okolo poskakuje malý zvědaví čipmunk a je nám dobře. Oblouků je dost.
Nedaleko je další park. Dead horse point. Sedáme do sluncem přehřátého auta a oběd na mě působí tak, že usínám. Probouzím se když odbočujeme z hlavní silnice. Asi po 30 mílích po 303 hwy dorážíme do státního parku. Platíme 10 dolarů a vjíždíme k dalšímu úchvatnému kaňonu, ke kterému se váže legenda s mrtvými koni. Kdo ji chce znát si sem bude muset dojet :o) My jsme si oběhli asfaltované cestičky a pak jsme vyrazili i mimo ně. Zároveň jsme nechápavě koukali na cosi co vypadalo jako terasovitý jezero. Nakonec jsme vyšpiónovali, že se jedná o slaný důl. Respektive těžby soli formou louhování a vysoušení. To sou věci v tý americe.
Ale čas tlačí musím dnes ještě popojet a tak pokračujeme na sever po 191 a směrem blíže k Salt Lake city. Kousek za připojením na dálnici 70 se zastavujeme v městečku Green river. Říkáme si je čas, pověsit na net nějakou tu fotku. A místo toho vidíme město ve kterým to asi lidi vše pověsili na hřebík. Byla tady kdysi raketová základna, ale po první vlně odzbrojování vojáci odešli, původní silnici přes město nahradil dálniční obchvat a město tak trochu živoří na prokraji zkázy. Proto na hlavní třídě vidíte spoustu zavřených pump, kaváren, restaurací a servisů a je Vám smutno. Naštěstí je tu kemp KOA, který je sice obvykle trochu dražší, na druhou stranu má určitou garantovanou úroveň. A tak sedíme u netu na zápraží a sosáme nové zprávy a věšíme naše zážitky do světové sítě. Přichází večer, u záře obrazovky nás okusují mušky a jemně bzučí do ucha.. běž spááát.. a tak poslechneme. Dáme si po třech dnech sprchu, shodíme vous a balíme se do spacáku.
Dobrou noc Lukáš
