Road trip USA - Den 3: Z Kalaloch do Grayland
Posnídali jsme toužebeně očekávanou ovesnou kaši, sklidili spaní, přesypali bagáž dozadu auta a vyrazili na třetí den našeho RoadTripu. Chvíli jsme váhali jestli se ještě nevrátíme do deštného pralesa, ale ranní přeháňka deště a sbněhu a tmavé nebe nás ubezpečilo, že jih je náš cíl. Po cestě se mrkneme ještě párkrát na pláž, já se tam zkusím zmrskat chaluhou co vypadá jako bič, a ještě účiněji mě pleskne přes nohy. A pak už můžeme pokračovat, pláží bylo dost. Stavíme u Lake Quinault, které když je vidět je prý užasný místo, američany navštěvováno od roku 1923. Jezero je taky v Olympic national park a i tady roste krásný deštný prales. V roce 2007 to tu trochu pocuchala pořádná vichřice a tak hustý les stromových obrů trochu prořídl. I tak jsme v paměti porovnávali zdejší stromy s našima "párátkama" v českých lesích. A z výšlapu a přemýšlení nás tradičně vytrhl hustý déšť. Sedáme do auta a mizíme více na jih. Nejbližší odbočkou z hwy 101 uhýbáme zpátky k oceánu. Moclips, a i další městečka na tomhle kousku pobřeží mají asi nejlepší slávu za sebou.
U neuvěřitelně rozlehlých pláží, kde je písek tak udusaný, že se po něm můžete projet autem aniž by hrozilo zapadnutí je rozsypáno plno starších i nověji zbudovaných amerických dřevěných domků, a u nich větší či menší binec. To vše je završeno dovolenkových resortem Ocean shores, který nás trochu přecpal amreickým konzumem a tak z něj mizíme hnáni obvyklým hustým deštěm. Projíždíme Aberdeen. V průvodci je vyfocená pěkná replika plachetnice která kdysi tuto část země pro evropany objevila. Loď nacházíme a je to asi to jediné co je tu trochu zajímavé. Také si při doplňování zásob ve Walmart (byl jsem tam naposled, slibuju). Je-li zde průřez americkou populací, pak buh chraň ameriku, bude to potřebovat. Obezita, je asi morem této společnosti. Lidé jsou tu už tak tlustí, že si půjčují v obchodě elektrický vozík, kterým se vozí mezi regály a nakupují. Asi aby cenné gramy své váhy neztrácely. Vzpomínáme na krásné městečko Port Townsed. A už to dále svištíme k Honzově touze, k majáku. Tenhle má být ve Westportu. Projíždíme celý výběžek až na konec města a tady nás téměř magneticky přilákalo temné dunění. O obrovský kamený vlnolam se s neúnavnou pravidelností rozbíjela jedna obrovská vlna za druhou. A my na to koukáme a koukáme a nemůžeme se odtrhnout. Kdyby přišla tsunami, budeme na ni stejně koukat a zapomeneme utíkat. Ale slunce pomalu zapadá a tak ještě rychle mrknout na rybářské loďky v přístavu a ..a žádný odchod protože tamhle se něco hýbe a neuvěřitelný je to lachtan a s ním ještě další tři, pěkně se převalují na molu a v ledové vodě. Tradičně nás vyhání ledově studená přeháňka. Nacházíme v soumraku mezi stromy schovaný maják a Honzův podivný pocit že nás něco sleduje se potvrzuje. Kouká na nás asi 5 srnek a ani je nenapadá utéct. Proto mizíme my. Dojíždíme za tmy do kampu u Grayland Beach. Dáme si "kašpárek" a jde se spát. (pro ty co se díví co jsme měli.. byl to Bramborová kaše + párek). Ještě hrnek vína a spát.
Pro RoadTrip News Lukáš
