Road trip USA - Den 5: Portland a vodopády
Rod trip USA - Den 5: Portland a vodopády
Probouzíme se na parkovišti kdesi na předměstí Portlandu, u kostela. Asi ve čtyři ráno nás probudí bouchání na okno a světlo jako za bílého dne. Portlandská policie nám zpestřila noc svojí návštěvou. Nelíbilo se jim, že stojíme na soukromém pozemku u kostela. Rozespalí jak krtci, napůl ve spacáku, mžouráme v ostrém světle reflektoru policejního auta a baterek dvou strážníků, soukáme ze sebe pár anglických vět, hledáme ID v baťůžkách. Po ověření průkazů a otázkách typu co, kde, kdy... se nám přátelští strážníci omluví, že dělají jen svoji práci. Můžeme do rána zůstat, ale pak musíme vypadnout. Od seržanta Jamese dostaneme vizitku, kdyby něco, že už nás prověřili a s přáním dobré noci a bezpečné jízdy se odporoučí. Světla zhasnou a my pokračujeme ve spánku dál.
Ráno bylo opět studené, chvílemi se ukázalo modro, ale po chvíli se zase spustil déšť. Na parkovišti jsme udělali čaj a kafe, posnídali ořechové řezy. Nikde nebylo psáno, že na soukromém pozemku se nesmí dělat čaj :) Nedílnou součástí každého rána resp. večera je přeskládat všechny věci ze zadu dopředu na sedačky a ráno zase zpět. Vychvalovaný Potrland nás večer příliš nenadchnul, možná proto, že byl liduprázdný a mrtvý. A návštěva za studeného deště druhý den nás také příliš neuspokojila.
Koukáme aspoň po elekroobchodech... Lukáš po foťáku a já po netbooku. Zastavujeme u benzínky ve městě, doplňujeme články na web, aktualizujeme google mapu s polohou. Vydáváme se opět do centra s celodenní jízdenkou, kterou ve skutečnosti nepotřebujeme. Tramvaje v Portlandu jsou totiž zadarmo, jak skvělé! V dešti se nám nechce ani chodit po městě, proto děláme jen krátkou návštěvu a jedeme dál. Dostali jsme tip na vodopády asi 30 mil za městem. Chčije a chčije, takže vodopády Multnomah Falls můžou být skvělá volba, páč budou plné vody, že...
Takže opouštíme město, které může být za hezkého počasí určitě fajn. Vydáváme se po dálnici směrem na východ. Odbočujeme na vodopoády a věříme, že příroda nás nezklame. Z historické oregonské dálnice se nám zjeví krásný vodopád, a protože pořád leje, je plný vody. Aspoň teď můžeme říct díky dešti. Na cestě je celkem pět zastávek, prvním je Horsetail Falls, kde děláme výlet k dalším vodopádům nad údolím. Obdivujeme úžasně zelený a zarostlý les, stromy obrostlé visícím mechem, úplný prales. Občas se prožene přeháňka, ale na to už jsme zvyklí. S novými nepromok kalhotami je nám hej... Krátký výlet se protáhl na dvě hodinky, za to jsme viděli další a další "padající vody", kaňon a prales... Další zastávkou je ten největší vodopád Moltomah Falls. Tady už je to bez trailu, ale za to s vyžřanýma amíkama, který se sotva dovalí od obrovskýho auta po pár schodech k vodopádu. Často si říkáme, jak tihle obézní a přihlouplí američané mohou být nejmocnější mocností na zemi. O Americe jsem dávno ztratil iluze, ale když to vidím na vlastní oči, nestačím se divit, opravdový výkvět!
Děláme pár fotek a radši popojedeme k menšímu a ne tolik komerčnímu a přespanému vodopádu. Tahle historická dálnice s mnoha zastávkami, traily, mapkami a info tabulemi, výhledy do krajiny, odpočívadly, parčíky, kempy, úzkými cestičkami a serpentýny... nás prostě nadchla. Rozhodně doporučujeme při návštěvě Portlandu neminout tuhle historicko - přírodní lokalitu, stojí za to!
Vracíme se zpět přes město a teď nás čeká asi 100 mil z vnitrozemí na oblíbenou stojedničku na pobřeží. Mokrá a místy i sněhová cesta ubíhá pomalu. Naším cílem je populární Cannon Beach. Večer již pokročil a za tmy a bouře se nám kemp hledá obtížně. Nakonec narazíme na malý kemp přímo v centru Cannon Beach. Cena 35 dolarů za noc se nám zdá příliš, když jinde byla za 30 celá chatička - jurta. Popojíždíme za město, projedeme hnusně komerčním městem Seaside. Optáme se policajta na kemp, který nám doporučí asi 30 mil vzdálený park a nenápadně naznačí, že za městem mimo privat se dá v podstatě taky přenocovat. Nedaleko za cedulí jsme vyhledali vedlejší silničku a zastavujeme od dohledu z hlavní. Povečeříme zbytky z předchozí večeře zabalené s sebou v čínské restauraci, přebalíme auto a unaveni z městské i vodopádové turistiky usínáme po plzničce jako nemluvňata.
Vítr a déšť nám bubnují na střechu auta ukolébavku... dobrou noc.
Honza
