Jak se maká ve Vancouveru
Po příjemné práci na Yukonu nás čekalo hledání práce na novo ve Vancouveru. Všechny zprávy, které jsme dostávali před příjezdem do Vancouveru ohlašovali pracovní katastrofu. Příliš mnoho lidí, málo práce.. prostě krize. Už cestou jsme se báli co příjde, a přemýšleli zda nezůstat na zimu v Nelsonu či Kelowně. Nakonec jsme to riskli. Za pomoci několika přátel jsme si upravili životopisy do zde požadované podoby, vychválili jsme své dovednosti, a to i z našeho pohledu bezcenné titernosti, které ale nakonec možná rozhodují.
Přístup je narozdíl od čech více sebevědomý a je třeba vše nafouknout, protože s českýcm skromným přístupem bychom nenašli ani místo uklizečky toalet.
A po dvou týdnech hledání, které nás trochu utvrzovali ve zbytečnosti hledání práce ve Vancouveru se nakonec usmálo štěstí. Důležitá rada, pokud někde nabírají lidi a vy tam umístíte životopis resp. applications form, je dobré se tam hned druhý den přijít zeptat co na to říkají a kdy vlastně začínám :o) zabírá to .. ))
.. aspoň nám to pomohlo... Honza si našel práci v kavárně, která je známá jako jedna z nejlepších ve městě, a postupně se vypracoval na Baristu a po težkých začátcích se naučil dělat pěkný Latte Art, a rozumí kafi, takže až ho potkáte určitě se o rozum podělí :o) a nějaký ten obrázek by Vám s pěnou taky namaloval )).. třeba tohle laté je z jeho dílny..
A jak platí Artigiano ? Asi o dva dolary lépe než starbucs.
..
Já jsem během jednoho dne našel dvě práce ve stejné ulici, ke štěstí přispělo, že hledali pracovní síly na dobu olympiády a v listopadu tedy byl čas na zácvik. Dostal jsem práci ve fish and chips restauraci Mr. Pickwick a začal tam párkrát do týdne docházet na výcvikové směny. Pracoval jsem tam jako číšnik a měl jsem na starosti obsluhu restaurace, mytí nádobí atd. Vesměs one man show, ale protože jsem byl začátečník měl jsem tam nějakého zkušeného harcovníka, který mi říkal co a jak a dodával elán.
Pán a paní Picwkicková jsou krásně kulaťoučcí človíčci na který je vidět, že po smaženém se fakt přibírá. Ale zároveň tukem obalené nervy jsou příslibem milých a nekonfliktních lidí. Budu na ně vzpomínat, Stejně tak na ryby různých druhů které jsem měl pravidelně k večeři. (což byl milý pracovní benefit) 
Další práci jsem měl v Delaneys Coffee, což je malý řetězec kaváren ve Vancouveru. I tady jsem byl v super partě lidí. Nenaučil jsem se jako Honza pracovat s kafem. Zůstal jsem celou dobu jako pokladní ale měl jsem tak možnost více mluvit s lidmi, zlepšovat konverzační angličtinu a poznávat kolorit kavárny kam štamgasti chodi i 3 krát denně, podobně jako do svého obýváku. Číst knížky, povídat s přeteli, dělat si nějakou práci a tak . Přirostli mi k srdci a neměnilo na tom nic ani to, že jsem pracoval skoro za minimální mzdu. Která je v každém kanadském státě různá a v B.C. je jedna z nejnižších, tedy 8 dolarů.
Nakonec, protože s takovou mzdou se nedá moc uspořit při nákladech které nejsou ve Vancouveru nízké, jsem se chopil šance dělat na olympiádě security.
Hlavní zajištovatel soukromých bezpečnostních služeb pro olympiádu a paralympiádu nabíral cca 5tisíc lidí na zajištění her. Já jsem se tu dostal k pracovníkovi rentgenového sceneru zavazadel, dostal jsem trénink a pak jsem pracoval tiskovém centru a potkal se zde s mnoha sportovci, vypátral několik zlatých medailích v jejich batožině, mluvil i s novináři z české televize, prohlíd si jak vypadá televizní kamera skrz naskrz a zároveň vydělal slušné peníze,(slušné peníze - rozuměj dvakrát více než v kavárně)A ty se nám hodí na pořádnou cestu po západním pobřeží USA.
Na všech pracích mě překvapilo, že k tomu abyste začali pracovat, vesměs nepodepisujete pracovní smlouvu, dohodnete se jen kdy začínáte, jaká je mzda. Pak ve dvoutýdenních periodách dostáváš šek a když se rozhodneš skončit tak prostě skončíš. Někdy můžeš čerpat benefity ve formě kávy zdarma, večeře zdarma, nebo uniformy zdarma v závislosti na práci kterou děláš. V restauracích či kavárnách míváš i podíl na dýžku a občas to není zanedbatelná část příjmu. Když tě na práci přijmou jsou poměrně trpělivý co se týče zaškolování. Nikdy jsme se nesetkali ze strany zaměstnavatele s posměšky na téma špatná angličtina či cizinec, Vancouver je totiž plný cizinců a číňani, kteří tu žíjí mají často daleko horší angličtinu. 
Překvapivé pro mne bylo, že kanaďani se moc nepředřou, a jsou spíše pohodlní. Zároveň spíše sledují určitý postup. Jeli narušen jsou občas trochu ztraceni a pak je překvapí česká schopnost improvizovat.
Když chceš dělat jiné práce například na stavbě, očekává se, že budeš mít svoji přilbu a nejlépe i nářadí. Kuchaři mívají své nože atd. Bez nějaké pracovní zkušenosti v Britské Kolumbii se těžko začíná, ale jde to. Jen se musíte obrnit trpělivostí, než získáte tu první práci.
.. a hledáte-li práci . vždy nějaká práce ve městě je.. jen je třeba být trpělivý a připravený po práci skočit, takže hodně štěstí .
