Whistler, Whistler, Whistler
Do Whistleru vedou dvě cesty. Vlastně tři, ale jen jedna je pro normálního člověka. Vlak i letadlo vyjdou poměrně draho. Nezbývá tedy, než z ekonomických důvodů zvolit silniční dopravu, tedy autobus, případně auto... Náš Dodge si teď užívá zimní spánek, takže nezbývá, než využít služeb autobusu. 
V Severní Americe obsluhuje většinu autobusových spojů společnost Greyhound. Již od roku 1914 vozí svými vozy s logem stříbrného chrta obyvatele USA, Kanady a Mexika.
Dáváme pár „pitčrů“ piva a nachos. V hospodě potkáváme další Čechy – Martinu, Ivu, Petra…, kteří pracujou během olympiády ve Whistleru. Česky hovořících je tady celkem dost. Potěšilo mě, když mi Iva nadšeně povídá, jak sleduje náš "slavný" blog a jak se taky chystají na velkou cestu na Yukon a Aljašku. Ivo a Petře, zdravíme a držíme palce na cestu! Ráno nás čekají sjezdovky Whistler Blackcomb, takže se jde spátNatěšeně vstávám. Od jara v Rakousku jsem nestál na lyžích a pořádně mi to chybělo. Většina lidí lyžujících ve Whistleru zamíří nejdřív k pokladně a za denní permanentku vyplácnou tučných 93 dolarů. Já jsem z tašky vytáhl zase nějaké pivo, rum, vánočku a další zásoby, co se seženou jen ve městě a ve vesnici je prostě namají :)) Na oplátku jsem dostal dvě padesátiprocentní slevy na denní lyžovačku a střechu nad hlavou. No nekup to. Evče a Ivošovi patří ještě jednou velký dík nejen za permici, ale i za to, jak nás hostili a provedli po celém areálu. DÍKY!
U lanovky, která vede skoro z náměstí , vyzvedneme Marcela, přítele od mé kolegyně Báry z kavárny a kolem deváté vyrážíme lanovkou nahoru. Fotím jako divej už z gondoly, protože se ukazují hory a mezi mraky prosvítá modro. Nemůžu se nabažit toho, že jsem zase v horách. Kopce, štíty, vrcholy, lesy, sníh. Předpověď prorokovala sněžení a dole i déšť, takže si to snažím užít hned ráno a zachycuji vše. Jenomže podobný, ba ještě lepší bude celý den. Mraky se chvílemi rozestoupí a ukáže se modro. A když nás ozáří sluníčko, nemá to chybu. A k tomu ty výhledy. To jsou panoramata. Od podzimu zase v pořádných horách.
Tady člověk zjistí, jak mu chybí příroda, hory a jak vám divoká krajina vlévá novou sílu do žil. Velkoměstský Vancouver mě občas užírá. Dveře lanovky se otvírají, popadnu lyže, vystupujeme. Nahoře je plno lidí, kteří se ale v rozlehlém areálu hravě ztratí. Středisko má dvě části, které se rozkládají pod dvěma kopci: Whistler Mountain a Blackcomb Mountain. Obě části spojuje nedávno postavená lanovka Peak to Peak a všichni mluví o technickém zázraku. Dříve to prý byly dvě konkurenční střediska. To se ale daly hlavy dohromady a spojili se v jedno obří, mega, super a nej lyžařské středisko v Americe. Nějaký rok nazpět byl prý Whistler vyhlášen nejlepším areálem na světě. Jinak mi ale přijdou lanovky oproti alpským střediskům trochu zastaralé a se známkami zašlé krásy. Taky úprava sjezdovek nebyla na jedničku. Nevím, asi jsem zhýčkaný Rakouskem a Itálií nebo mají v Kanadě prostě jiná měřítka kvality.
Já jsem si rozhodně lyžování užil. Nejdříve pod horou Whistler, kde jsou kromě Family Zone, Terrain park
u na blbnutí, skoky a přejážky i olympijské sjezdovky. Ty jsme si se zájmem prohlíželi z uctivé vzdálenosti, protože jsou již kvůli přípravě na olympiádu uzavřený pro veřejnost. Najdete tady sjezdovky s názvy Harmony a Symhony. Po obědě v Round Hausu, kde pracuje Evča přesedáme na tolik vychvalovanou lanovku Peak to Peak a přejíždíme téměř z vrcholu na opačný vrchol na Blackcomb. Počkali jsme si na VIP stříbrnou lanovku, kde je uprostřed skleněné okno v podlaze a vy můžete sledovat stromy, lyžaře i potok hluboko pod váma. Hustý!
omeňte na carving. Adrenalin svám vyženou nahoru časté boule, rychlé sjezdy a houpačky. V odpoledních hodinách už se nedá čekat žádný "manšestr". Čas je ale neúprosný. Velké minus je provozní doba. Poslední lanovky vás nahoru vyvezou pouze do tří hodin! Co vás ale rozhodně potěší, jsou usměvaví vlekaři. Většinou mladí brigádníci, kteří si sem přijeli splnit americký sen. Zdraví vás, smějou se, zpívají, přejou hezký den a ať si užijete lyžovačku. Když si představíte nerudného vlekaře na českých sjezdovkách, od kterého čekáte kdy vás lopatou přetáhne přes nohy, rádi jsme si zvykali na usměvavý personál.Whistler lyžováním prostě žije. Po sjíždění kop
ců vás čeká mnoho možností, jak si užít „apres ski“. Stojany na lyže prý najdete i před místní knihovnou. Nám apres ski přichystala Evča doma. Pak už jsme vyrazili osvětleným Whistlerem k autobusu. Kdybychom přišli o pár minut později, už se do autobusu nevejdeme. Místenku na konkrétní spoj si koupit nelze, takže nezbývá než čekat dostatečně dopřědu ve frontě na autobus.
A pro spestření pár videí:
