Hlas Kanady 8: Jsme tu měsíc...
Možná jste si ani nevšimli, že jsme pryč.. Nám naopak přijde, že jsme prožili neuvěřitelný a hustě naplněný dlouhý měsíc..
Přiletěli jsme 10. května a už měsíc pracujeme v Carribou Crossing. Připravujeme tácy k obědu až pro 800 lidí. Těch osmset pak od nás dostane čaj nebo kávu ( a téměř každého se ptáš "Coffe or hot tee ?, odkážeš je na cukr a smetanu na stole a ukážeš jim kterým směrem najdou koblížky a houstičky. K tomu se ještě přijdou zeptat, kde že je ta smetana, jestli nemáme mlíko, umělý cukr, kde jsou příbory... A to i Lukáše pak bolí pusa.. a to stále trénuje :o).. pak po všech uklidíme ... Takže 3 hodiny se na ně chystáme, během dvou hodin se tu prožene stádo nenažraných turistů a pak další 2-3 hodiny uklízíme. (celý článek o naší práci v Hlasu Kanady 5).
Už měsíc jíme skoro den co den stejný oběd.. BBQ kuře, brambor, salát coleslaw, řidký "americký" kafe a k tomu koblížek...
Už měsíc zabíjíme jednoho komára za druhým... a ten třetí nás pak kousne za ty dva předchozí... Den co den děláme v pokoji komáří čistku před spaním.
Měsíc jsme si přáli koupit si auto až se nám to nakonec povedlo (více o koupi auta v Hlasu Kanady 7), a tak už přes týden jezdíme svým autem Dodge Caravan s Yukonskou poznávací značkou a plánujeme výlety ve vzdálenějším okolí..
Již měsíc podnikáme kratší či delší výlety do okolí.. naposledy to například byla ochutnávka Chilkoot trailu v okolí jezera Benett (foto na rajčeti ZDE), kam jsme se svezli historickým vláčkem a kde jsme čekali že nás někde přepadne medvěd...
A to mě napadá.. už měsíc si můžeme oči vykoukat, jak si hlídáme své okolí, jestli náhodou nejdem do cesty nějakýmu chlupáči .. a už měsíc máme štěstí a žádného jsme nepotkali se špatnou náladou.
Už měsíc jíme zdejší jídla. A třeba při zkoumání sušenek musíme uznat, že ač Opavia hledá novější a novější náhrady a přísady .. je stále lepší než všechny sušenky tady.. (balíček od rodičů mj. s míňonkama, polomáčenkama či tatrankama vyvažujeme zlatem :)) A na mléka ve 4 litrovém kanystru, mouku nebo cukr po deseti kilech si taky jen pomalu zvykáme...
Nejen za svitu měsíce také pijeme zdejší pivo.. ale svátečně si dáme zde koupené pravé Pilsner Urquell, a nebo Czechvar (náš Budvar).. protože to české pivo je opravdu nejlepší .. )
Také se měsíc divíme, že si sluníčko trochu sobecky uzurpuje větší část dne a zapadá tak kolem půl dvanácté (tma je po jedný) a vrací se neúprosně kolem půl páté zpátky.. člověk tak zapomíná jít spát.. a ráno se mu nechce z pelíšku vytáhnout ani palec u nohy ..
Pilně také pilujeme naší angličtinu.. Honza zrychluje z nuly na sto )) a učí se rychle a rozumí lépe a lépe... Lukáš nezrychluje tak moc.. ale zato začíná být ukecaný i v tý angličtině.. bůh nás chraň ..:o)
Pomalu zapomínáme němčinu, ale jakmile se objeví možnost, hned ji využijeme a s německými navštěvníky rádi pár vět prohodíme .. radost bývá oboustranná..
Velmi nečekané a příjemné je, kolik lidí má něco společného s ČR (nebo spíš s Československem). A když se dozví, že jsme z čech, tak nás kontaktují, aby nám svěřili svůj osud a historii, která je nebo jejich rodiče z čech nebo slovenska do světa zaváli ... A když na vás promluví 80 letá babička, která v šesti letech odjela s rodiči z vlasti, několik vět nebo frází česky, chce se vám brečet dojetím... Nebo náš kamarád Jean-Pierre, který byl před okupací v roce 68 v Čechách a hází na nás fráze "dám si pivo", "hospoda u fleků" nebo "holko, máš krásné voči..." Nebo dneska na mě na baru spustil jeden pán, který je už 40 let v New Jersey ... Dal bych si plzeňský...
Whitehorse má kolem 24 tisíc lidí, my už známe 6 čechů, kteří tu žijí a pár místních... Po měsíci potkal Honza skoro sousedku z Arnultovic na trhu ve Whitehorse... málem si z toho sedl na zadek... a pak, když jsme potkali první letošní skupinu, která přešla Chilkoot trail, a zjistili jsme, že jsou z čech, najednou jsme si nepřipadali tak daleko od domova.
Pomalu zjišťujeme jaké výhody mají zdejší domorodci (native nebo také First nation ) oproti ostatním obyvatelům, v rámci pozitivní diskriminace, mají například zdarma zdravotnictví, školství, rybolov či lov zvěře a jiné..
Potkali jsme zvířata, o kterých jsme si předtím buď jen četli nebo je viděli v Zoo.. (více o zvířátkách a kytičkách ve fotogalerii s názvem Fauna a flora, článek jak jsme prvně potkali medvěda čti v Hlasu Kanady 6). Teprve tady ve volné přírodě si člověk uvědomí svou zranitelnost a relativní bezbrannost oproti větším tvorům, než jsme my...
Taky jsme si po měsíci pořídili horská kola, abychom šetřili přírodu a ne všude jezdili autem, a abychom vyrazili na na pořádný trail...
Za uplynulé 4 týdny jsme poznali yukonské počasí... Asi týden bylo léto, několikrát nasněžilo nejen na horách, ale i tady dole. Po ránu občas bývá zima na čepici a bundu, a přes den pak na tričko. Vlhkost vzduchu je tady kolem 20-30 procent.
Každým dnem se učíme něco nového, byli jsme na rybách, plavali jsme v 30ti centimetrové mělčině Bennett Lake, protože jen tam byla únosně teplá voda. A také jsme si koupili elektrický strojek a nazvájeme jsme se učili stříhat .. a docela to vyšlo ..
Poznali jsme pár místních obyvatel... Většinou jsou všichni velmi přátelští, hned se s vámi dají do řeči, nemají problém s cizincema... Jen k té přírodě se chovají poněkud spotřebně...
Určitě toho bylo ještě víc, ale každou blbost vám sem nebudeme psát. Pravda je, že těch několik týdnů nám připadá jako půlrok a o zážitky nouze rozhodně nebyla... Takže kdo vyrazí za náma...?
Na yukonský měsíc už měsíc vyje z Kanady Lukáš a Honza